Milí spoluobčané,
letošní Velikonoce k nám přišly na prahu jara. Příroda kolem nás se probudila do své nejkrásnější podoby, všechno kvete, voní a člověk má pocit, že se nadechl čerstvého vzduchu po dlouhé zimě. Když se dívám z okna, říkám si, jak rychle ten čas utíká. Nedávno jsme si přáli klidné Vánoce, a dnes už stojíme uprostřed jara.
Já to letošní jaro prožívám zase malinko jinak. Možná to bude znít úsměvně, ale pořídila jsem si konečně nové brýle. A najednou vidím svět ostřeji, jasněji… a hlavně s větším údivem. Jako bych znovu objevovala věci, které jsem dříve jen míjela. Uvědomila jsem si, že se štěstím je to jako s brýlemi – mnohdy jej marně hledáme, a přitom ho máme přímo na nose. Stačí se jen správně podívat. A to nejen na všechny ty krásy světa, na lidi, které máme ve své blízkosti, ale také třeba na to, co máme, a ne na to, co nám chybí. Pokud se budeme soustředit na nedostatek, nikdy nebudeme mít dost. Ale pokud uvidíme hodnotu v tom, co už máme, bude náš život plnější.
Jako zdravotní sestra jsem za svůj život poznala mnoho lidských příběhů. Vím, že lidský dotek má zázračnou moc. To, co druhý ucítí, závisí na tom, co nosíme ve svém srdci. Někdy stačí málo – vlídné slovo, pohlazení, obyčejná přítomnost. A jindy naopak bolí víc než cokoliv jiného lhostejnost. Není většího zklamání, než když přijdeme s radostí k člověku, který ji nedokáže přijmout.
Jaro pro mě vždy znamená novou energii. Připomíná mi, že i po náročném období přichází světlo. Že věci, které se zdály být těžké nebo neřešitelné, se časem uklidní.
Někdy máme pocit, že něco nezvládneme, že to nejde, že na to prostě nemáme sílu.
Když jsem nedávno poslouchala přednášku jednoho skvělého psychologa, mluvilo se o lidské vůli a o tom, jak často si sami zbytečně nastavujeme mantinely. Zvláště mi v hlavě utkvěl příměr o čmelákovi, který v sobě nese velkou pravdu pro nás všechny.
Víte, že podle všech známých zákonů aerodynamiky je pro čmeláka naprosto nemožné létat? Má plochu křídel pouhých 0,7 cm2 na 1,2 g tělesné váhy, což by ho teoreticky mělo držet pevně při zemi. Jenže čmelák tyhle fyzikální limity nezná, a tak prostě a jednoduše létá. Často totiž právě věta „Já nemohu…“, vytváří ty jediné skutečné hranice, které nás brzdí. Zkusme být letos na jaře v našem Plumlově jako ten čmelák… nenechme se svazovat tím, co se zdá být nemožné, a prostě se s odvahou rozleťme za tím, co má pro nás smysl.
Naše město se s příchodem jara opět probouzí k životu. Probíhá úklid, zvelebování veřejných prostranství, připravují se další práce a projekty. Každý rok mě znovu potěší, kolik z vás přiloží ruku k dílu a pomůže, aby byl Plumlov hezčím místem pro život. Není to samozřejmost a já si toho velmi vážím.
Možná jen někdy příliš spěcháme… ale víme vlastně kam? Čas si na nás vždycky počká a někdy nám sám odpoví na otázky, které si dnes klademe. A někdy způsobí, že už nás odpovědi ani nebudou zajímat.
Přeji vám, milí spoluobčané, abyste si dokázali toto jarní období opravdu užít. Abyste se uměli zastavit, nadechnout a podívat se kolem sebe. Protože právě v těch obyčejných chvílích bývá ukryto to největší štěstí.
Krásné jarní dny vám přeje
vaše starostka
Gabriela Jančíková