Milí sousedé,
dovolte, abych vás co nejsrdečněji pozdravila uprostřed parného léta.
V letošním roce jsme si připomněli 80. výročí od konce druhé světové války, která byla nejkrutější a nejtragičtější válkou, jakou svět pamatuje. Důsledky války byly katastrofální. Obrovské utrpení, miliony obětí, zmařené životy a zdevastovaná města i krajina.
Dnešníma očima nejsme schopni docenit ani pochopit tehdejší dobu a moc dobře víme, že v blahobytu, ve kterém žijeme, bychom nikdy takovými hrdiny být nedokázali. V kontextu těchto historických událostí, jsou naše dnešní starosti malicherné.
Važme si svobody a važme si pohody, kterou prožíváme. Važme si každého dne, který nám byl dán, protože nikdy nevíme, jestli třeba není dnem posledním.
Z nemocnice vím, jak moc člověk naříká, když jej něco bolí a jako starostka zase vidím, jak málo se někteří lidé radují, když žádnou bolest nemají. Říká se, že život je jako zrcadlo – když do něj hledíme pozitivně, odvděčí se nám úsměvem. Léto je časem dovolených. Dovolme sami sobě si o dovolené odpočinout od všeho, co nás zatěžuje a táhne k zemi. Byť žijeme v míru a blahobytu, neznamená to, že nemáme starosti a těžkou hlavu. Ale ne nadarmo se říká: „Jaké myšlenky, takové myšlení, jaké myšlení, takový život.“ Šťastný život nikde nenajdeme, šťastný život si musíme udělat každý sám.
Chtěla bych vás potěšit a napsat, co všechno hezkého nás v létě čeká - spousta krásných kulturních a hudebních akcí, ale vím, že někteří z vás se kvůli ruchu zlobíte. Chtěla bych vám říct, že je skvělé, že svítí sluníčko a můžeme si zajít k vodě, ale moc dobře vím, že plumlovská přehrada je již mnoho let problém a voda zkrátka není čistá. A tak bych mohla pokračovat… Je mnoho toho, kvůli čemu bychom se mohli mračit, ale věřím, že je stále víc toho, kvůli čemu má smysl se radovat a usmívat.
Nedávno jsem navštívila jednu starší paní a ta mi ukazovala svoji nádhernou zahrádku. Obdivovala jsem květiny, keře, ale i nádhernou, s láskou opečovávanou zeleninu. Paní mi dlouze povídala o práci na zahrádce, která se stala jejím nejvášnivějším koníčkem a o kytkách, které všude kolem tak krásně voněly. Neustále zdůrazňovala, že člověk těm rostlinkám musí dát čas. „Když chceme něco vypěstovat ze semínka, musíme být trpěliví, pokorní a věřit, že to vyjde.“ Velmi poučná věta do života nejen starostky. 🙂
Hodně jsem o této paní přemýšlela. Péče o takovou zahradu vyžaduje spousty času a síly. Každý máme den o 24 hodinách, ale rozdíl je v tom, co s nimi uděláme.
Čas je v podstatě pouhá veličina a jde pouze o to, jak s ním pracujeme. Zda jej umíme využít, nebo s ním plýtváme. Člověk by neměl říkat, že nemá čas. Jednou, až si ho bude chtít udělat, tak už nemusí být pro koho.
Hodně času nám v dnešní době bere internet. Je to skvělý sluha a bohužel, špatný pán. Máme nepřeberné množství nejaktuálnějších informací, ale je nutno dobře vybírat a o věcech přemýšlet. Neustále jsme bombardováni reklamou a všemožnými nabídkami na to nejlepší „cokoliv“.
Objednáváme si věci, které vůbec nepotřebujeme (nestává se mi to úplně často, ale také to znám) a čteme zaručené zprávy, o kterých již dopředu víme, že jsou to hlouposti, „fejky“, či informace vytržené z kontextu.
Nenechme si brát drahocenný čas a nenechme si hlavu zbytečně zaplácávat „kdečím“.
V psychologických knihách bývá život přirovnáván k cestě. K cestě, která je pro někoho dlouhá a klikatá, pro jiného příliš krátká. K cestě, ze které se nikdo nevrátí nazpět. Užívejme si proto všech krásných dní.
Drazí sousedé, přeji vám všem krásné a klidné léto. Ať načerpáte sílu ze sluníčka pro zbytek roku a odnesete si z dovolené milé vzpomínky na chvíle, prožité s blízkými lidmi. Lidské srdce a lidská mysl totiž fungují jinak než počítač - jen těžko se z nich něco vymaže.
Pokojné léto vám všem i každému zvlášť přeje vaše starostka, Gabriela Jančíková.