Milí sousedé,

Letošní Velikonoce k nám přicházejí na prahu jara. Příroda se krásně probouzí, všechno začíná kvést, ale srdce možná stále nesou stíny zimy. Jako zdravotní sestra často vidím, jak křehká je hranice mezi nadějí a bolestí. Jako varhanice v našem kostele zase vnímám, že i ty nejhlubší tóny mají v partituře našich životů své místo, i když znějí smutně.

Velikonoce jsou svátky vzkříšení a naděje, ale také svátky přijetí. Často se snažíme všechno kolem sebe změnit, opravit nebo vybojovat, ale stará moudrost praví, že ne všechno musíme změnit, něco stačí jen prostě přijmout. Život nám do cesty posílá lidi – někteří přicházejí do našeho života jako požehnání, pro jiné jsme požehnáním my sami, aniž bychom si to uvědomovali.

Denně potkáváme na ulici sousedy a známé. Svět je plný lidí, kteří nesou svá břemena, o kterých nikdo jiný neví. Možná je to tichý smutek, únava nebo strach z budoucnosti. Právě proto vás chci letos o Velikonocích poprosit o jedno – buďme k sobě laskaví. Být laskavý není slabost, ale největší forma odvahy v místě a čase, kde je život někdy až příliš těžký.

Přeji vám, aby vaše Velikonoce byly plné vnitřního klidu. Kéž najdete sílu být pro někoho světlem.

Krásné požehnané svátky vám všem i každému zvlášť, přeje vaše starostka

Gabriela Jančíková