Slovo starostky - prosinec 2023

Drazí spoluobčané,

Ve chvíli, kdy Vám píšu tento list, je všude venku spousta krásného bílého sněhu a městečko je jako z pohádky. Miluji pohádky a moc ráda se kochám obrázky Josefa Lady, kde děti jezdí na sáňkách, stavějí sněhuláky a pořádají koulovačky, po vesnici chodí ponocný a u rybníka na vrbě sedí starý vodník. Dospělí, zahaleni do zimníků a kožešinových čepic, tomu všemu přihlížejí, nebo sedí za pecí v krásně uklizené maličké světničce. Nádherná zimní idylka. Lidé tenkrát možná spěchali méně než my dnes, ale starostí měli plnou hlavu, stejně jako my dnes. Museli mít obstaraná pole a dobytek, připravené dříví na zimu, zazimované chalupy a pochopitelně museli uživit svoje rodiny. Ale možná si přeci jen dokázali, malinko víc než my, užívat těch krásných neopakovatelných okamžiků.

Letos nás ta překrásná zimní idylka navštívila už na začátku adventní doby. První neděli adventní jsme společně s dětmi rozsvítili vánoční strom na plumlovském náměstí a děti měly možnost poslat nebeskou poštou svoje přáníčka Ježíškovi. Bylo krásné sledovat, jak dětičky nosí svoje dopisy nebeským pošťáčkům, ale ještě zajímavější bylo sledovat dospělé, jak píší svoje přáníčka a zabalená do úhledných obálek je s radostí ukládají do nebeské schránky. Co je na nich asi napsané? Zdraví? Štěstí? Láska? Radost? Naděje?

Je známo, že zdraví sice není vším, ale bez zdraví je všechno ničím. Být zdravým je přáním nás všech, protože je-li člověk, alespoň trošku zdravý, zmůže mnohé. V nemoci je vše těžší a bolavější.

Před nedávnem jsem zaslechla krásnou větu “Když cítíš bolest, jsi živý, když cítíš bolest druhých, jsi člověk.“

Říká se, že lidé na Titaniku byli sice zdraví, ale neměli štěstí být ve správný čas na správném místě. Zkrátka mít štěstí je opravdové štěstí… Leč opravdu šťastný je člověk, který si dokáže vážit maličkostí. Nepodceňujme proto malé věci, které můžeme udělat pro druhého.

Láska je pro člověka moc důležitá, protože z nás dělá lidi laskavé, se srdcem plným soucitu.

V semínkách obyčejných událostí se skrývají neobyčejné souvislosti. Ta semínka klíčí a až přijde pravý čas, vydají plody. Zasejeme-li dnes lásku, můžeme se těšit na bohatou úrodu.

Radost je obzvláště vzácným darem, neboť radostný člověk je radostí ostatním a ten, kdo neumí mít radost ze šálku horkého čaje, nebude se dlouho radovat ani když mu Bůh nadělí palác…říká klasik. Radost nezávisí na velikosti daru, ale na schopnosti radovat se a být vděčný.

A nad těmito všemi dary se tyčí ten ze všech nejdůležitější a to naděje. Nikdo nedává víc než ten, kdo dává naději, protože díky naději se stává v tuto chvíli i nemožné, možným.

Stojíme na prahu Vánoc, nastává čas bilancování a přemýšlení o budoucnosti. Čas, kdybychom se měli alespoň na chvíli zastavit a vydechnout. Vzpomenout na ty, na které jsme v letošním roce zapomněli. Vymanit se z toho zběsilého tempa, jakým nás dnešní doba žene vpřed.

Vánoce jsou nejkouzelnější svátky a my se v tomto čase snažíme alespoň na malou chvíli zavzpomínat na krásné chvíle, které jsme v uplynulém roce prožili a které v nás vyvolávají ty nejkrásnější pocity, o které se chceme podělit se svými drahými a nejbližšími. Vzpomínáme na blízké, kteří nemohou být s námi, protože jsou daleko a v tichosti si připomínáme ty, kteří už odešli na věčnost. S laskavostí a pokorou myslím na vás všechny, kteří se připravujete na své první Vánoce bez někoho, koho jste měli moc rádi. Přestože jsou Vánoce obdobím klidu a radosti, pro některé mohou být obdobím smutku a osamění. Buďme proto laskaví, štědří a trpěliví k sobě navzájem.

Na mysl se mi často vkrádá jedna nedávná nemocniční příhoda, kdy pacient, ne úplně starý pán, volal svým dětem, aby za ním přišli, jenže oni zrovinka ten den neměli čas, měli toho moc, znám to. Slíbili, že pokud to stihnou, zastaví se k večeru. K večeru se pacientovi náhle přitížilo a během dlouhé a bohužel neúspěšné resuscitace mu v nočním stolku neustále vyzváněl telefon. Volal syn. Chtěl mu říct, že to dnes už bohužel nestihne a že tu návštěvu nechají na jindy. Nevěděl, že žádné jindy už nebude.

Kdybychom měli přesýpací hodiny na náš pozemský život a viděli ubývající písek, zcela určitě bychom žili jinak, bez malichernosti a soužení. Život by získal zcela jiný rozměr.

S velkou nadějí očekáváme narození Ježíška. Malého plačícího dítěte, který se po letech stal králem. Není ani tak důležité, kde se nacházíme dnes, ale kam se posuneme zítra či pozítří. I velké plány začínají maličkými krůčky, i velké stavby byly kdysi jen kresbou.

Přeji Vám, milí sousedé,

Pokojné svátky plné takových dárků, které nelze najít pod stromečkem ovázané červenou mašlí. Přeji Vám klidnou a pokojnou mysl, radost a vděčnost za to co už máte a splnění vašich nejtajnějších přání, která si ukládáte do té svojí tajné skříňky v srdci.

(Pokud ovšem nevěříte v kouzla a zázraky, nemůžete čekat, že je někdy zažijete).

Vaše starostka
Gabriela Jančíková