Drazí spoluobčané,

máme zde jaro a s ním spojenou velikonoční radost. Všechno kolem krásně kvete, plumlovské náměstí zdobí velikonoční břízky a chlapci nám svými hrkači připomněli, že zvony odletěly do Říma.

Je to jako včera… seděla jsem v kanceláři u počítače a psala pro Vás vánoční slovo. Koukala jsem při tom z okna a všude bylo krásně bílo… uběhlo pár měsíců… já zase sedím u počítače a koukám ven. Příroda se probouzí, všechno se zelená a začíná kvést. My jsme zase o pár měsíců starší a možná moudřejší… něco jsme prožili, s něčím novým se setkali a možná se s něčím starým rozloučili. Ať už prožíváme časy dobré nebo zlé, je třeba si uvědomit, že je to jediný čas, který nám je dán. Nic se nebude opakovat, všechno běží v přímém přenose a žádný úsek našeho života nebude mít reprízu.

Když byly moje děti malé, měli jsme moc rádi medvídka Pú. Do dneška mi zůstal v hlavě jeden rozhovor z této pohádky: „Co je za den?“ Zeptal se Pú. „Je dneska“ řeklo prasátko. „Můj oblíbený den“. Řekl Pú.

Život opravdu není tak dlouhý, abychom mohli věci, které nás činí šťastnými odkládat na později.

Já moc ráda hraji na klavír a když si chci udělat radost, koupím si noty. Nedávno jsem si koupila noty, které mimochodem nikdy nezahraji, protože jsou příliš těžké a já nejsem žádná bravurní hráčka, leč zaujaly mě… na jejich obalu je napsáno… „Lidské štěstí je jako piano, bílé klávesy jsou šťastné chvíle, černé klávesy smutné chvíle. Všechny ale k pianu patří a jen společně vytvoří úžasnou skladbu.“

Člověk nežije jen sám pro sebe. V jedné moudré knize bylo psáno… „Řeky nepijí svoji vodu, stromy nejí svoje vlastní ovoce, slunce nesvítí jen kvůli sobě, květy si neschovají vůni jen pro sebe. Žít pro sebe navzájem je pravidlo přírody.“

V poslední době mi bývá vytýkáno, že se staráme o různá „individua“. Ano, staráme. Nikdo z nás není soudcem, nikdo nemáme právo soudit, nikdo nevíme, proč ten či onen skončil bez domova, bez rodiny či bez práce. Možná si za to může sám, ale to není naše starost. „Nemůžeme pomoci každému, ale každý může pomoci někomu“ - stará, ale velmi moudrá věta. Není snadné pomoct druhému vstát, někdy stačí jej nesrážet k zemi. Každý jsme zodpovědný za to, co jsme neučili a učinit mohli.

Na plumlovském náměstí bydlím už 26 let. V sousedství měla kdysi dům jedna starší paní, která své poslední roky života prožila v domově pro seniory.
Když jsem ji jednou přišla navštívit, ptala se mě, zda se někdo zajímáme o toho bezdomovce, co v Plumlově pobývá. Ona prý mu každé ráno dávala pod okno hrnek s teplým čajem, rohlík a v poledne polévku. Věděla, že tento člověk si za to mohl sám, ale dokázala být milosrdná. Věděla, že jej už nikdo nepředělá, že ten člověk není a už nikdy nebude ozdobou Plumlova, ale věděla, že bez její pomoci by už dávno zemřel na ulici. Když mi to vyprávěla, zastyděla jsem se… nedokázala jsem jí říct, co s ním teď je, byť jsem bydlela na stejném náměstí. Oba jsou již v Pánu. Já věřím, že paní sousedce tohle bylo připsáno ke cti a na zemi žila s dobrým pocitem. Cokoliv děláme druhým, děláme sami sobě.

Často přemýšlím o tom, kdo určuje naše místo, kdo zařídil, že jsme se mohli narodit v civilizované zemi, kdo zařídil, že jsme mohli vystudovat či vychovávat děti v klidu, bez válek a hladomoru. Není to naše zásluha, je to dar, za který je třeba děkovat každý den.

Blíží se Velikonoce, svátky vzkříšení, milosrdenství a naděje. Svátky jara.

„Květina neřeší, zda je vhodné vykvést právě tady, nesnaží se dostat někam jinam, prostě je tam, kde je a proměňuje svůj život v krásu… Drobná pampeliška nemůže narušit pevnost betonu, ona to ale neví, prostě je a beton puká“… četla jsem v moudré knize o životě.

První porevoluční prezident Václav Havel napsal – „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Krásné požehnané Velikonoce Vám přeje

Vaše starostka
Gabriela Jančíková

Drazí spoluobčané,

Ve chvíli, kdy Vám píšu tento list, je všude venku spousta krásného bílého sněhu a městečko je jako z pohádky. Miluji pohádky a moc ráda se kochám obrázky Josefa Lady, kde děti jezdí na sáňkách, stavějí sněhuláky a pořádají koulovačky, po vesnici chodí ponocný a u rybníka na vrbě sedí starý vodník. Dospělí, zahaleni do zimníků a kožešinových čepic, tomu všemu přihlížejí, nebo sedí za pecí v krásně uklizené maličké světničce. Nádherná zimní idylka. Lidé tenkrát možná spěchali méně než my dnes, ale starostí měli plnou hlavu, stejně jako my dnes. Museli mít obstaraná pole a dobytek, připravené dříví na zimu, zazimované chalupy a pochopitelně museli uživit svoje rodiny. Ale možná si přeci jen dokázali, malinko víc než my, užívat těch krásných neopakovatelných okamžiků.

Letos nás ta překrásná zimní idylka navštívila už na začátku adventní doby. První neděli adventní jsme společně s dětmi rozsvítili vánoční strom na plumlovském náměstí a děti měly možnost poslat nebeskou poštou svoje přáníčka Ježíškovi. Bylo krásné sledovat, jak dětičky nosí svoje dopisy nebeským pošťáčkům, ale ještě zajímavější bylo sledovat dospělé, jak píší svoje přáníčka a zabalená do úhledných obálek je s radostí ukládají do nebeské schránky. Co je na nich asi napsané? Zdraví? Štěstí? Láska? Radost? Naděje?

Je známo, že zdraví sice není vším, ale bez zdraví je všechno ničím. Být zdravým je přáním nás všech, protože je-li člověk, alespoň trošku zdravý, zmůže mnohé. V nemoci je vše těžší a bolavější.

Před nedávnem jsem zaslechla krásnou větu “Když cítíš bolest, jsi živý, když cítíš bolest druhých, jsi člověk.“

Říká se, že lidé na Titaniku byli sice zdraví, ale neměli štěstí být ve správný čas na správném místě. Zkrátka mít štěstí je opravdové štěstí… Leč opravdu šťastný je člověk, který si dokáže vážit maličkostí. Nepodceňujme proto malé věci, které můžeme udělat pro druhého.

Láska je pro člověka moc důležitá, protože z nás dělá lidi laskavé, se srdcem plným soucitu.

V semínkách obyčejných událostí se skrývají neobyčejné souvislosti. Ta semínka klíčí a až přijde pravý čas, vydají plody. Zasejeme-li dnes lásku, můžeme se těšit na bohatou úrodu.

Radost je obzvláště vzácným darem, neboť radostný člověk je radostí ostatním a ten, kdo neumí mít radost ze šálku horkého čaje, nebude se dlouho radovat ani když mu Bůh nadělí palác…říká klasik. Radost nezávisí na velikosti daru, ale na schopnosti radovat se a být vděčný.

A nad těmito všemi dary se tyčí ten ze všech nejdůležitější a to naděje. Nikdo nedává víc než ten, kdo dává naději, protože díky naději se stává v tuto chvíli i nemožné, možným.

Stojíme na prahu Vánoc, nastává čas bilancování a přemýšlení o budoucnosti. Čas, kdybychom se měli alespoň na chvíli zastavit a vydechnout. Vzpomenout na ty, na které jsme v letošním roce zapomněli. Vymanit se z toho zběsilého tempa, jakým nás dnešní doba žene vpřed.

Vánoce jsou nejkouzelnější svátky a my se v tomto čase snažíme alespoň na malou chvíli zavzpomínat na krásné chvíle, které jsme v uplynulém roce prožili a které v nás vyvolávají ty nejkrásnější pocity, o které se chceme podělit se svými drahými a nejbližšími. Vzpomínáme na blízké, kteří nemohou být s námi, protože jsou daleko a v tichosti si připomínáme ty, kteří už odešli na věčnost. S laskavostí a pokorou myslím na vás všechny, kteří se připravujete na své první Vánoce bez někoho, koho jste měli moc rádi. Přestože jsou Vánoce obdobím klidu a radosti, pro některé mohou být obdobím smutku a osamění. Buďme proto laskaví, štědří a trpěliví k sobě navzájem.

Na mysl se mi často vkrádá jedna nedávná nemocniční příhoda, kdy pacient, ne úplně starý pán, volal svým dětem, aby za ním přišli, jenže oni zrovinka ten den neměli čas, měli toho moc, znám to. Slíbili, že pokud to stihnou, zastaví se k večeru. K večeru se pacientovi náhle přitížilo a během dlouhé a bohužel neúspěšné resuscitace mu v nočním stolku neustále vyzváněl telefon. Volal syn. Chtěl mu říct, že to dnes už bohužel nestihne a že tu návštěvu nechají na jindy. Nevěděl, že žádné jindy už nebude.

Kdybychom měli přesýpací hodiny na náš pozemský život a viděli ubývající písek, zcela určitě bychom žili jinak, bez malichernosti a soužení. Život by získal zcela jiný rozměr.

S velkou nadějí očekáváme narození Ježíška. Malého plačícího dítěte, který se po letech stal králem. Není ani tak důležité, kde se nacházíme dnes, ale kam se posuneme zítra či pozítří. I velké plány začínají maličkými krůčky, i velké stavby byly kdysi jen kresbou.

Přeji Vám, milí sousedé,

Pokojné svátky plné takových dárků, které nelze najít pod stromečkem ovázané červenou mašlí. Přeji Vám klidnou a pokojnou mysl, radost a vděčnost za to co už máte a splnění vašich nejtajnějších přání, která si ukládáte do té svojí tajné skříňky v srdci.

(Pokud ovšem nevěříte v kouzla a zázraky, nemůžete čekat, že je někdy zažijete).

Vaše starostka
Gabriela Jančíková

Milí spoluobčané,

předně doufám, že si všichni užíváte krásné letní dny plné sluníčka a rozkvetlé přírody kolem nás, a pokusím se v následujících řádcích přidat ještě více důvodů k radosti v rychlém shrnutí toho, co dobrého se v Plumlově za poslední čtvrtletí událo a na co dalšího se můžeme těšit.

Všude kolem nás je spousta krásného barevného kvítí a tráva roste přímo před očima. Moc si vážím Vás všech, kteří pečujete o okolí svých domovů a nevadí Vám posekat obecní trávník, či vyplet obecní chodník pod Vašimi okny. Vždyť zkrášlením našich „předdomů“ neděláme radost jen sobě, ale také našim sousedům a kolemjdoucím. K dispozici je Vám naše místní kompostárna, na kterou se nám podařilo, s dotační podporou, zakoupit nový traktor, který je přes léto v neustálé permanenci.

Výuka v plumlovské škole letos skončila o týden dřív a místo žáků po škole pobíhají řemeslníci. Díky dotaci z MMR dojde k rekonstrukci dívčích záchodů včetně všech rozvodů, které jsou v některých místech ještě původní. Mám upřímnou radost a věřím, že nejen já, ale i všechna děvčata z plumlovské školy.

V nedávné době byla dokončena výstavba kanalizace v Hamrách a my v tuto chvíli čekáme na kolaudační souhlas, aby mohlo dojít k napojení jednotlivých objektů. U některých nemovitostí jsme se na žádost majitelů během výstavby odchýlili od projektu, a proto jsme museli absolvovat změnu stavby před dokončením. Vzhledem k tomu, že se jedná o stavbu na mnoho a mnoho let, jsem ráda, že jsme mohli vyhovět prakticky všem a věřím, že v brzké době budeme mávat kolaudačním souhlasem a Vy se vesele napojovat. Na tomto místě bych si opět dovolila vyzvat všechny občany Plumlova, Soběsuk a Žárovic, kteří se na kanalizaci zatím nepřipojili, aby takto učinili.

V Žárovicích probíhá výstavba elektrické sítě, která je v režii společnosti E.GD a rekonstrukce veřejného osvětlení v hodnotě cca 4,5 milionů, kterou realizuje město Plumlov. Žárovice mají v zemi vodovod, kanalizaci, optickou síť a teď budou mít i elektrické kabely a veřejné osvětlení. Po výstavbě dojde k zapravení povrchů a já se moc těším, že vesnička bude jako ze škatulky. Na vyhodnocení dotace čeká silnice kolem kulturního domu. Budeme-li úspěšní, na jaře dojde k realizaci.

Podobná situace čeká v příštím či dalším roce i Soběsuky. Je v přípravě projekt optické sítě, ke kterému se město připojuje s rekonstrukcí veřejného osvětlení. Velké investice by se měl dočkat i potok, který protéká středem obce a je v majetku Lesů ČR. Dle informací od vedení Lesů ČR je již zpracováván projekt a s rekonstrukcí je počítáno na jaře příštího roku. V budově bývalé školy došlo k výměně plastových oken v hodnotě cca 400 tisíc a opravě cesty na návsi.

Průběžně opravujeme cesty v Plumlově a architekt zpracovává studii na rekonstrukci Lesnické ulice. Zde je třeba řešit parkování, zeleň i chodníky. Na stavební povolení čeká projekt rekonstrukce Hýblovy ulice a na vyhodnocení dotace projekt chodníku podél hlavní silnice od „Kišků“ ke škole. Ve výrobě je i projekt rekonstrukce hřbitova.
V průběhu léta bude vypsán dotační titul na rekonstrukci vodovodní sítě, o který bychom se rádi ucházeli.

Stále hledáme vhodný dotační titul na rekonstrukci budovy MŠ Na Stráži. Již schválené stavební povolení zahrnuje i výstavbu šaten pro víceúčelové hřiště za školou. Projekt počítá s rekonstrukcí za cca 42 mil. korun, do které by se město bez dotační podpory nemohlo pustit. Zatím se žádný vhodný a finančně dostatečný dotační titul neobjevil. I zde však věřím na zázrak… Pozice starostky mě stále učí trpělivosti... Jsou dny a roky, které nám kladou otázky a dny a roky, které nám dávají odpovědi. Nemůžeme uspěchat východ slunce ani úplněk... Všechno má svůj čas.

Na svoji chvíli čeká již téměř 400 let i plumlovský zámek… a možná, že se dočkal. I přes všechny obavy jsme podali žádost o podporu z dotačního titulu určeného národním kulturním památkám na opravu fasády zámku. Budeme-li úspěšní, získáme 80 mil. z rozpočtovaných cca 110 milionů a v průběhu dalších asi pěti let bychom postupně pracovali na opravě vnitřní fasády. Jeden moudrý člověk kdysi řekl: „Odvaha není, že se nebojíš, odvaha je jít do toho i když se bojíš.“ Myslím, že zde mohu prohlásit za všechny plumlovské zastupitele, že jsme si vědomi naší odvahy.
Povýšení plumlovského zámku na národní kulturní památku oslavíme společně koncertem houslového virtuosa Jaroslava Svěceného 9.9.2023 v sále zámku.

Během léta dojde k opravě malých památek - sochy v parku na náměstí a kříže za Ohrozimskou ulicí, na které se nám podařilo získat dotace. Dále chceme zrealizovat drobnější výsadbu zeleně.

Každoročně nám léto do Plumlova přiláká větší počet turistů a aut. Tlačíme pořadatele jednotlivých akcí do řádné organizace parkování. Při větších akcích je využíváno pole za rybníkem v Soběsukách a pochopitelně veřejná parkoviště na náměstí, ale ne každý je toto schopen pochopit. Já na tomto místě děkuji plumlovské policii za spolupráci a věřím, že i ten nápor letošního léta společně zvládneme.

Vás, milí občané, prosím o trpělivost a shovívavost při parkování na městských pozemcích. Téměř každý z nás ten městský pozemek nějak využíváme a musíme se, pokud možno v dobrém, porovnat.

Na posledním předprázdninovém zastupitelstvu jsme schvalovali vyhlášku o nočním klidu a nebylo všem v plném rozsahu vyhověno. Osobně jsem s pořadateli jednotlivých akcí jejich požadavky diskutovala a myslím, že jsme našli kompromis a výjimky, v rámci možností, osekali.

Drazí sousedé,
je tady krásné léto a s ním čas prázdnin a dovolených. Vychutnávejte si každý den, protože to, co probíhá právě teď, se už nebude opakovat. Stejné vody se člověk nikdy nedotkne dvakrát. Tok, který právě protekl, už nikdy nepoteče znovu. Pojďme si naplno užívat krásných dní. Naše mysl je nádoba, kterou můžeme naplnit dobrými nebo špatnými myšlenkami…Záleží na nás, co si vybereme.

Při nějakém jednání o přeshraniční spolupráci jsem se setkala s jedním polským starostou, který měl na vizitce napsáno „Buďme k sobě milí, jsme tu jenom chvíli“. Velice mě to zaujalo a ptala jsem se jej, proč to má na vizitce a on mi vysvětlil, že svoji vizitku dá každému, kdo za ním přijde, pokud možno ještě dřív, než dotyčný promluví. Zabírá to, protože ruku na srdce, jiný pohled na věc má člověk ve vzteku a jiný s klidnou myslí. Moc dobře to znám.

Závěrem snad už jen jedna pozitivní věta, kterou jsem vypůjčila z moudré knihy o životě…“Až potkáš člověka, který ztratil úsměv na tváři, věnuj mu ten svůj“ 😊

Vaše starostka
Gabriela Jančíková