Slovo starostky - červenec 2022

Milí spoluobčané,

dnešní slovo starostky bych si dovolila začít sdílením radosti nad tím, že jsme se zase mohli dočkat léta. Nejsem pesimistka, myslím, že spíše naopak. Přesto pokaždé, když prožívám něco krásného, jako je v tomto případě slunečné léto, přemýšlím, kolik nám jich ještě bude přáno. Někomu možná ještě hodně a pro někoho může být toto léto létem posledním. Takový je život. Krásný, ale omezený v čase. Pojďme tedy radostně přijímat každý nový den a usmívat se na sebe. Neboť nikdo není tak chudý, aby nemohl darovat jeden úsměv. A nikdo není tak bohatý, aby jej nepotřeboval. Nedávno jsem slyšela krásnou větu: „ Usmívej se, neboť úsměv stojí mnohem méně než elektřina, ale dává mnohem více světla.“ Upřímně…při dnešních cenách energií to vůbec není špatná rada . Buďme vděčni za každou úžasnou maličkost v našem životě, protože, ač se nám to někdy možná může zdát k neuvěření, je na světě spousta lidí, kteří nemají ani to, co máme my.

Vy dnes v  rukou držíte poslední vydání plumlovského zpravodaje v tomto volebním období a já se domnívám, že je to právě důkaz toho, že čas neuvěřitelně peláší a na nikoho nepočká.

V tomto zpravodaji se dočtete, mimo jiné, o čtyřech letech naši společné práce. O tom, že se jedná o skutečně společnou práci všech plumlovských zastupitelů, svědčí skutečnost, že na samotných jednáních bylo hlasováno shodně ve všech bodech téměř z 99%. Nebylo to pochopitelně vždy jednoduché, ale každému oficiálním zasedání vždy předcházely koordinační schůzky, kde byly sporné body diskutovány tak dlouho, dokud nebyl nalezen konsenzus.

Během těchto čtyř let jsme zažili jak dobu blahobytnou a poklidnou, tak dobu smutku a hrůzy z války na Ukrajině, zděšení při neustálém zdražování energii či dobu covidovou, která tak trochu zkreslila vnímání času. Dokonce svádí k  dělení historie na „před“ a „po „ covidu. Především v kulturní, společenské a sportovní oblasti je to výrazné. Přesto si ale myslím, že zvláště v Plumlově se podařilo po covidu znovu tyto oblasti nastartovat a velké poděkování patří všem, kteří to nevzdali. 

Poslední komunální volby proběhly první říjnový víkend roku 2018 a bylo zvoleno 15 zastupitelů z 6 politických stran. Pět z nich bylo na ustavujícím zastupitelstvu zvoleno všemi patnácti hlasy do Rady města Plumlova.
Gabriela Jančíková (KDU-ČSL) - starostka
Martin Hyndrich (Nezávislí) - místostarosta
Jiří Nezval (Nezávislí) - místostarosta
Ondřej Borský (Nadšenci pro Plumlov) - člen rady
Otakar Svoboda (TOP 09) člen rady
Rada města se scházela pravidelně každé druhé pondělí a zastupitelstvo v průměru jednou za dva měsíce.

Na samém počátku fungování si zastupitelstvo schválilo programové prohlášení, kterým jsme se celé čtyři roky řídili a snažili se naplňovat jednotlivé body.

Bylo tedy od začátku jasné, do kterých investic se pustíme, ale bylo nutné se vzájemně dohodnout v jakém pořadí. Pochopitelně nemalou roli v rozhodování hrály finanční možnosti města, dotační příležitosti a připravenost projektů. Příprava některých projektů může trvat týdny a příprava jiných, složitějších, měsíce či roky, protože je třeba získat stavební povolení a to může být někdy docela složité. Ne vždy město staví jen na vlastních pozemcích. Například u projektu vodovodu bylo třeba oslovit cca 120 vlastníků pozemků a získat jejich souhlasy. Takovýto projekt nejde udělat za měsíc.

Každý ze zastupitelů měl pochopitelně svůj názor na to, co udělat teď a co potom, ale rozpočet města na daný rok byl vždy jen jeden jediný. Ráda bych zde ze srdce poděkovala všem svým kolegům zastupitelům za vstřícnost, velkorysost a trpělivost, neboť jen díky tomu jsme mohli programové prohlášení téměř ze sta procent naplnit. Kdybychom se hádali, možná se hádáme dodnes…

Poděkování patří všem pracovníkům městského úřadu, protože ti odvedli naprosto špičkovou práci jak při složité administraci projektů, tak v době covidové, kdy organizovali obědy pro seniory, registraci očkování či zajišťování nákupů. Byla to doba náročná, ale přesto něčím krásná. Myslím, že právě v této době byla nejvíc vidět zářící dobrá srdce našich spoluobčanů a sousedů.

Dovolím si zde poděkovat všem ředitelům příspěvkových organizací města (ZŠ, MŠ, ZUŠ, Domov pro seniory Soběsuky a  Klubové zařízení) a potažmo všem zaměstnancům příspěvkových organizací za skvěle odvedenou práci. Děkuji za péči o město, péči o seniory i za výchovu a vzdělávání našich dětí. Děkuji všem našim plumlovským lékařům za skvělou spolupráci a obrovskou vstřícnost.

Děkuji všem spolkům za jejich spolkovou činnost, sportovcům za příkladnou reprezentaci města, hasičům za vždy vzornou připravenost a místnímu okrsku policie za péči o naše bezpečí.

Mohla bych jmenovat ještě dlouho. Během těch čtyř let jsem se setkala se spoustou lidí, poznala mnoho lidských osudů a vyplakala kaluže slz, ale zažila i neuvěřitelné salvy smíchu a neutuchající radost z vydařených věcí. Mnohému jsem se zde naučila.

Z  nemocnice jsem dávno věděla, že každý člověk má jiný práh bolesti, ale zde jsem si mohla ověřit, že každý člověk má svůj limit…limit citů, limit schopnosti se přizpůsobit a dokonce i limit schopnosti odpouštět či nenávidět.

Mnohokrát jsem si ověřila, že laskavostí člověk dokáže víc než silou a že ten, kdo uráží druhé, bojuje svůj vnitřní boj a není třeba se na něj hněvat. Mnohdy si zaslouží spíše politovat a povzbudit v jeho smutku.

Já jsem si zase v průběhu těch čtyř let mnohokrát prověřila svoji trpělivost a pevnost nervů. V kalendáři na pracovním stole mám napsanou jednu moudrou větu a tu každý rok opisuji do kalendáře nového…“Chvíle trpělivosti, ve chvíli plné vzteku, může zabránit stovkám chvil plných lítosti.“

Drazí sousedé, dovolte, abych poděkovala Vám všem za krásné čtyři roky, které jsem mohla s vámi prožít. Možná jsem nedokázala vyhovět či pomoct každému, ale věřte mi, že ani při největší snaze nelze vyhovět všem. Přesto jsem přesvědčena, že všechna naše jednání byla oboustranně vstřícná a uctivá.

Po celé čtyři roky jsem se Vás snažila povzbuzovat moudrými výroky moudrých lidí a dnes tomu nebude jinak… “ Vždycky se najde někdo, kdo po nás bude házet kameny…Záleží ale na nás, zda z nich postavíme zeď nebo most. A  když má člověk víc, než potřebuje, měl by postavit větší stůl a ne vyšší plot.“

Přeji vám, drazí sousedé, mnoho krásného. A co přinesou časy příští… uvidíme po volbách.

Vaše starostka
Gabriela Jančíková