Slovo starostky - prosinec 2019

Drazí spoluobčané,
Dovolte, abych vás pozdravila v tomto předvánočním čase.
Na náměstí u hotelu nám svítí krásný stromeček, za který patří veliký dík obyvatelům "bytovky" v Žárovicích a náměstíčko u lva krásně zdobí stromečky našich dětí. Také Soběsuky, Žárovice i Hamry jsou krásně vánočně vyzdobeny a všude kolem nás už znějí vánoční koledy. Advent je doba přípravy na narození Ježíška. Doba půstu a ztišení se, čas dobrých skutků.

Žijeme v době, kdy ztišení se v předvánočním čase je velmi složitá věc. Je vždy moc toho, co musíme ještě nutně do Vánoc stihnout a kam musíme ještě nutně do Vánoc zajít, nebo co všechno musíme ještě nutně nakoupit, uklidit, uvařit atd...

Světe div se, ale nemusíme.

Všichni máme Vánoce spojené s nějakými dárky. Leč dárkem nemusí být vždy jen nějaká věc, může to být třeba i jen úsměv, vlídné slovo, nebo podaná ruka někomu, kdo upadnul a nemůže vstát. Kdysi jsem četla nějaký vánoční příběh, kdy každá adventní svíce představovala jednu lidskou ctnost. Každou adventní neděli se rozzářila další svíce na adventním věnci a lidé byli zase o malinko lepší. Bylo by to krásné, kdyby to takto fungovalo.

Nedávno jsem měla krásný zážitek, o který bych se vámi ráda podělila.

Protože v Plumlově dobře třídíme odpad (za to vám všem patří velký dík), umístili jsme se v žebříčku krajské soutěže na předním místě.

Slavnostní předávání cen se konalo v Olomouci a na konci tohoto ceremoniálu pan místostarosta svíral v rukou keramickou popelnici s diplomem pro nejlepší třídiče v Olomouckém kraji a já krásnou velikou kytku. Měla jsem obrovskou radost. Ta kytka pochopitelně nepatřila mě, ale celému Plumlovu za to, že myslí na budoucnost této planety. Nicméně jsem ji v rukou právě teď svírala já. Celou cestu z Olomouce jsem se kytičkou na klíně těšila a kochala se hezkou vůní frézií, růží a lilií.

Druhý den byl na zámku koncert Originálního Pražského Synkopického Orchestru a nám se krásná kytka náramně hodila. Znáte to, muzikanti dohrají, jde se jim na podium poděkovat a zpěvačce či panu kapelníkovi se jako poděkování dává kytka. Originální Pražský Synkopický Orchestr neměl zpěvačku, ale úžasného, trošku postaršího pana klavíristu. Ano, poděkovala jsem hudebníkům a předala kytku panu klavíristovi. Měl velikou radost. Usmíval se a moc děkoval. V zákulisí na hudebníky čekala nějaká slečna, posléze jsem se dozvěděla, že se jedná o manažerku souboru. Pan klavírista ji uviděl a pospíchal za ní s tou překrásnou kytkou a děkoval jí za to, že zařídila takové krásné rito...koncert na plumlovském zámku. Slečna měla očividně velikou radost. Chvíli se s kytičkou těšila, udělala si pár foteček na Facebook, párkrát ke kytičce přivoněla a potom si uvědomila, že z koncertu vlastně nejede domů, ale kamsi do Maďarska na seminář, a že by jí kytička asi uvadla. Vzala tedy kytku a zanesla jí paní zámecké kavárnici s poděkováním za to, že se o ně tak krásně po koncertě postarala. Paní kavárnice měla z kytky pochopitelně velikou, možná až nevýslovnou radost, protože se strašně těšila na to, až tuto překrásnou, několikrát darovanou voňavou kytičku, předá mně. Měla jsem velkou radost, kruh se uzavřel. I když byla kytka v tolika rukou, na její vůni ani krásu to nemělo vliv. Ba co víc, byla možná ještě krásnější, než včera a voněla ještě intenzivněji, protože rozkvetla i další, včera ještě zavitá, poupátka. Kytičku jsem si ráda vzala. Voněla mi v kanceláři ještě téměř čtrnáct dní a do teď jí mám usušenou uprostřed pracovního stolu. Při pohledu na ni si vždy uvědomím, kolik radosti dokázala způsobit za jeden jediný den. Kdyby každý z nás dokázal potěšit tolik lidí, a nemuselo by to být ani v jednom jediném dni, bylo by na světe ještě krásněji.

Advent a Vánoce jsou dobou, kdy se nám přímo nabízí dělat druhým radost.

Drazí spoluobčané, přeji vám všem a každému zvlášť, abyste se dokázali, nejen o Vánocích, radovat a radost dál rozdávat, a aby i vy jste se mohli radovat z toho, že někdo udělal radost vám.

Radostné Vánoce Vám přeje      Vaše starostka Gabriela Jančíková